Otázky co psychiatři kladou při diagnostice bipolární poruchy

Zatímco duševní nemoci, jako je deprese a úzkost, jsou dobře známé a poměrně dobře pochopené, jiným nemocem, jako je schizofrenie a obsedantně kompulzivní porucha, není věnována taková pozornost a jsou velmi nepochopené. Jednou z takových poruch je bipolární porucha, která může být značně vyčerpávající a přichází se zuřivými příznaky, které ovlivňují všechny aspekty života.

Bipolární porucha se skládá jak z depresivních epizod, které mohou být těžké, tak z manických epizod, kdy se člověk může chovat nevyzpytatelně, riskantně a dokonce být v euforii. Tyto manické nebo hypomanické epizody mohou trvat od několika týdnů až po několik měsíců a navazují na ně opět depresivní epizody.

Stává se, že velké množství lidí trpících bipolární poruchou je špatně diagnostikováno, protože vyhledají léčbu, když mají depresivní epizodu, a místo bipolární poruchy je jim diagnostikována deprese. U správného lékaře ji však lze pomocí těchto otázek diagnostikovat správně.

Další zajímavé články z kategorie Zdraví

Zvýšená nálada nepřetržitě po několik dní

Je rozdíl mezi tím, když se člověk po depresivní epizodě cítí lépe než obvykle, a něčím mnohem víc. Osoby s bipolární poruchou někdy dokonce pociťují stav euforie, což je běžný jev během manické epizody. Mohou být položeny otázky typu „Cítil/a jste se v posledních dnech příliš dobře?“ nebo „Měl/a jste v posledních dnech pocit, že máte bezdůvodně zvýšenou náladu?“.

Pacienti také mohou rychle přejít od sebevědomého a energického stavu k rozčilení a reaktivitě. Lékaři potřebují zjistit, zda byl dobrý den po depresivní epizodě způsoben situačními okolnostmi, například nalezením nové práce, nebo manickou epizodou, a k tomu je může vést tato otázka.

Méně spánku, ale také méně únavy

„Přestože jste méně spal, všiml jste si, že jste se necítil vyčerpaný?“ „Ano. Změny spánkového režimu jsou významným faktorem, který přispívá k mánii, a člověk může spát jen několik hodin, ale cítí se energický a svěží. Tyto změny mohou být prvním znamením, že může začínat manická epizoda. Proto se stává důležitým pochopit, jak člověk spí, protože tyto změny nakonec přispívají k výrazné změně nálady po depresivní epizodě.

Spousta nápadů nebo zrychlený mozek

Pomoci vám mohou otázky typu: „Měl jste v období dobré nálady pocit, že máte spoustu nápadů a váš mozek je zrychlený?“. Pro pacienty s bipolární poruchou je obtížné udržet krok s množstvím myšlenek, které se jim honí hlavou, a mohou si naprosto neuvědomovat, kolik se toho v jejich hlavě odehrává uprostřed manické epizody.

V hypomanické epizodě se myšlenky mohou zdát spíše ostré a jasné než rychlé, ale i tak poukazují na existenci bipolární poruchy. V každém případě by lékař měl být schopen pochopit, že dochází ke změně způsobu, jakým pacienti zpracovávají nebo přemýšlejí o myšlenkách, a jak to ovlivňuje jejich mozek.

Více mluvení

Lidé s bipolární poruchou mluví velmi rychle a mají tendenci často přeskakovat z jedné myšlenky na druhou. Otázky typu „Je těžké sledovat, co chtějí říct?“ nebo „Mluví jako na běžícím pásu?“ se kladou ošetřovatelům pacientů, aby si udělali lepší představu o jejich chování. Dalším důležitým rysem bipolární poruchy je nedostatek vhledu, což znamená, že pacient nemá o této změně chování ani ponětí a bude v ní pokračovat, jako by byla normální.

Podstupování většího rizika

Manická epizoda činí člověka impulzivnějším, takže je náchylnější k riskování. Lékař musí pochopit, zda osoba pouze vyvádí, nebo zda se toto chování výrazně liší od jejího normálního chování. Otázky typu „Dělal/a jste věci, které byste považoval/a za riskantní“ se kladou jak pacientovi, tak ošetřovatelům. Manické epizody jsou mnohem rizikovější než hypomanické, pacienti řídí a utrácejí neuváženě, a dokonce se účastní nebezpečných sexuálních styků. Součástí rizikového chování je však i nadměrné chování, které nelze kontrolovat, například nadměrné nakupování.

Prudký nárůst toho, jak pozitivně se cítíte sami se sebou

Manická nebo hypomanická epizoda přichází se zvýšenou náladou, která může zvýšit sebevědomí, sebeúctu a optimismus člověka vysoko nad normální rozmezí. Pacient může například lékaři říci, že má pocit, že se mu v práci daří, a protože se cítí tak dobře, chce teď dát výpověď a začít podnikat, což plánuje už léta bez konkrétního plánu. Mohou být položeny otázky typu „Cítil jste se v poslední době chytřejší, úspěšnější nebo atraktivnější?“.

Rodinná historie

Při snaze diagnostikovat bipolární poruchu může být velmi užitečná rodinná anamnéza. Riziko vzniku bipolární poruchy se výrazně zvyšuje u těch, kteří mají v rodině blízké členy s tímto onemocněním, například rodiče nebo sourozence. Navíc může dobře fungovat kladení těchto otázek jak pacientovi, tak jeho rodinnému příslušníkovi, protože pacient často plně nerozumí tomu, co se děje, a nedokáže vždy odpovědět na otázky úplně a pravdivě.