Opravdu je skutečný život po smrtí a pohled na posmrtný život
Elisabeth Kubler-Rossová byla švýcarsko-americká psychiatrička a jedna z předních odbornic na smrt, umírání a posmrtný život. Svůj život zasvětila výzkumu procesu umírání a vedla kampaň za důstojné a respektující zacházení s nevyléčitelně nemocnými pacienty.
Shromáždila údaje od více než 20 000 lidí, kteří se setkali se zážitkem blízké smrti, aby pochopila, co se děje po smrti. Několik univerzit ve Spojených státech jí udělilo čestné tituly v oblasti vědy, práva, humanitních věd a teologie.
Kubler-Rossová o zkušenosti s umíráním
Kubler-Rossová přirovnala lidský život k motýlu a proces umírání k uvolnění motýla z kukly. Shromáždila údaje z několika případových studií, které ukazují, že si lidé dokázali zapamatovat poznávací značku auta, které do nich narazilo. Nebo jiné konkrétní detaily záchranného procesu, když by mozek postiženého byl nefunkční.
Tyto znalosti přisuzovala tomu, že pocházejí z vědomí duše. Během zážitku blízké smrti vidí člověk svět očima duše, která nakrátko vystoupila.
Tři fáze umírání podle Kubler-Rossové
Kubler-Rossová na základě svých výzkumů týkajících se lidí, kteří prožili zážitek blízké smrti zmínila, že proces umírání má tři fáze. Proces umírání přirovnala k procesu motýla, který se vynořuje z kukly.
V rámci jejího výzkumu posmrtného života bylo zkoumáno dvacet tisíc případů lidí z celého světa – z nichž všichni byli prohlášeni za klinicky mrtvé. První fází je zbavení se fyzického těla. Když je fyzické tělo natolik zdegenerované, že jej nelze opravit, tak motýl neboli duše opustí kokon neboli fyzické tělo. Když je dosaženo druhé fáze, je motýl nebo duše zásoben psychickou energií. Zesnulá osoba je opět celá, zbavená fyzických problémů, nemocí nebo defektů.
Byl proveden vědecký projekt se slepými lidmi, kteří měli mimotělní zkušenost. Po svém návratu do fyzického těla byly jejich popisy barev, detailů týkajících se ostatních lidí v místnosti naprosto přesné.
Ve třetí fázi, v přítomnosti světla, se duše může ohlédnout za celým svým životem a získat cenné poznatky. Ti, kteří byli prohlášeni za klinicky mrtvé a dožili se vyprávění svého příběhu, tak viděli toto světlo jen na okamžik.
Elisabeth Kubler-Rossová o pojmu lidské duše
Kubler-Rossová používala k ilustraci svých konceptů spoustu příkladů. Většina lidí ví, že zvuk psí píšťalky je ve slyšitelné frekvenci pro psy, nikoli pro lidi. Skutečnost, že člověk neslyší zvuk psí píšťalky neznamená, že zvuk není přítomen, pouze že zvuk má frekvenci mimo rozsah naši slyšitelnosti.
Podobně Kubler-Rossová naznačila, že průměrný člověk nevnímá přímo moudrost duše, když je ve fyzickém těle. Vystupující duše však může zaznamenat pozemské vibrace a pochopit události, které se při nehodě odehrají během zlomku sekundy.
Koho vlastně potkáte po své smrti?
Kubler-Rossová věřila, že nikdo neumírá sám. Podle její teorie jsou po smrti čas a prostor překonány a osvobozená duše je schopna cestovat kamkoli pouhou myšlenkou a setkat se s kýmkoli, s kým se chce duše naposledy rozloučit.
Podle Kubler-Rossové jsou lidé, kteří čekají na druhé straně, většinou členy rodiny, k nimž měl zemřelý za života velmi blízko. Pokud většina rodiny ještě žije, může se prý se zemřelým setkat jeho anděl strážný nebo duchovní průvodce. Tvrdila, že existují důkazy, že každý člověk je od narození až do smrti veden duchovní entitou.
Náboženská příslušnost může hrát roli v tom, s kým se člověk setká. Například katolické dítě může uvést, že se setkalo s Ježíšem, zatímco židovské děti nemusí zaznamenat stejnou zkušenost.
Během 78 let svého pozemského života napsala Kubler-Rossová 20 knih, byla spojena s 16 nemocnicemi a obdržela více než 47 ocenění a vyznamenání. Napsala: „Smrt je jen přechodem z tohoto života do jiné existence, kde už není žádná bolest a utrpení.“ Vyzývala lidi, aby se měli navzájem rádi a co nejlépe využili pozemské zkušenosti.
