Mohou zvuky šepotu a šustění pomoci při léčbě nespavosti?

Pokud jste aktivní na sociálních sítích, jistě vám neunikla vlna audiovizuálních klipů, které tvrdí, že pomáhají při léčbě nespavosti. Tato videa, která mají způsobit „orgasmus hlavy“, vyvolávají v těle reakci – nazývanou Autonomní senzorická meridiánová reakce (ASMR) – o které se předpokládá, že zahrnuje spánek.

Když trpíte nespavostí, nikdy se necítíte dostatečně odpočatí. Nedostatek odpočinku má pak negativní dopad na vaše zdraví a každodenní život. Odborníci tvrdí, že nespavost je příznakem stresu, úzkosti, deprese, špatných spánkových návyků, současných léků nebo změny pracovního či životního prostředí. Prvním krokem ke zmírnění jakékoli poruchy spánku, včetně nespavosti, je osvojení si zdravých spánkových návyků, jako je vytvoření spánkového režimu a vyhýbání se zdřímnutí během dne. Někdy však tyto změny životního stylu nefungují, a tehdy přichází na řadu ASMR.

Dr.Max.cz  *  Lekarna.cz  *  Moje Lékárna.cz

Věda, která stojí za ASMR

Autonomní senzorická meridiánová reakce, nazývaná také ASMR, je pocit charakterizovaný mravenčením na kůži, které začíná na pokožce hlavy a postupuje dolů po zátylku a horní části páteře. A mezi metody spouštění ASMR patří jemné šeptání, jemné poklepávání a šustění papíru, které zmírňují stres. Předpokládá se, že ASMR pomáhá při léčbě nespavosti a pomáhá lidem snadněji usnout.

ASMR se neomezuje pouze na sluch, ale údajně je reakcí na vizuální, sluchové, hmatové, čichové nebo kognitivní podněty. Ve skutečnosti několik lidí podává svědectví o pozitivním účinku ASMR při nespavosti, úzkosti, a dokonce i při záchvatech paniky.

Verbální a neverbální spouštěče ASMR

ASMR přináší dočasné zlepšení příznaků deprese a chronické bolesti. ASMR-tisté vytvářejí videa, často s využitím stereofonních a binaurálních zvukových technologií, aby zachytili spouštěče, které vyvolávají ASMR. Tato videa jsou určena ke sledování za účelem relaxace a věří se, že pomáhají těm, kteří bojují s úzkostmi, depresemi a nespavosti. Některé ze spouštěčů vyvolávajících ASMR jsou následující.

Verbální spouštěče

Jako slovní spouštěče ASMR působí videa nebo zvukové klipy, v nichž mluvčí jemně šeptá, mlaská nebo tiše mluví do mikrofonu, zatímco vykonává jinou činnost, například si češe vlasy. Dalším typem verbálního spouštěče je video s hraním rolí, kde se řečník chová, jako by mu na posluchači záleželo, a oslovuje posluchače intimním způsobem (ne sexuálním.) Navíc opakování určitých spouštěcích slov má posluchače uklidnit a vyvolat ASMR.

Neverbální spouštěče

Mezi neverbální spouštěče ASMR patří jemné zvuky, jako je šustění listí, škrábání, kartáčování a zvuk jemných poklepů. Za neverbální spouštěč se považuje cokoli, co nezahrnuje skutečnou řeč.

Jak funguje sluchová stimulace

Pro sluchovou stimulaci řečníci ASMR obvykle používají při šeptání a vytváření zvukových kulis ve videích stereofonní mikrofony s vysokou rozlišovací schopností. V rámci komunity ASMR používají praktikující jemné šeptání tichým hlasem k vyvolání pocitu mravenčení neboli autonomní senzorické meridiánové reakce, která nemá být sexuální, ale jednoduše relaxační. Může dokonce hypnotizovat diváky videa do spánku. Uklidňující pocit může posluchači pomoci vstoupit do fáze relaxace, a tím mu pomoci usnout.

Budoucí směry výzkumu

Ačkoli se zdá, že ASMR je skutečným vjemovým zážitkem, přesná povaha tohoto jevu je stále neznámá. Existuje možnost, že mravenčení spojené s ASMR je důsledkem menšího záchvatu vyvolaného vhodnými podněty. Pro lepší pochopení ASMR a jejího vlivu na mozek by bylo vhodné provést výzkum pomocí neinvazivní stimulace mozku, který by moduloval mozkovou aktivitu během ASMR.

V posledních letech roste zájem o dosud neznámý smyslový fenomén nazvaný autonomní senzorická meridiánová reakce (ASMR) ze strany těch, kteří jsou schopni ji zažít. ASMR je prospěšná pro poskytování dočasné úlevy osobám s depresí, stresem, chronickou bolestí a nespavostí. ASMR tak může sloužit výhradně jako relaxační nástroj pro osoby trpící poruchami spánku.

Foto: Pixabay.com
Zdroje: SleepFoundation.org , Psychology Today